Soutěska Avgás

Cesta k soutěsce Avgás (nebo také Avakas) je jednou z nejkrásnějších pěších tras v okolí Paphosu, u přírodní rezervace mysu Lara na ostrově Kypr. Její hlavní část je dlouhá 500 m, ale široká je místy jen 2 m. Skály se tu zvedají až do 250 metrů.

Jak se k soutěsce dostanete? Kousek před obcí Agios Georgios, u kavárny Sunset, je ukazatel ve směru na poloostrov Akamas. Cesta dále vede po nevyasfaltované pobřežní silnici, doporučujeme tedy zapůjčit spíše nějaké terénní auto.

Vlevo od cesty minete pláž s dunami, kde kladou v červnu želvy svá vajíčka. Asi po 2 km jízdy po pobřeží uvidíte za jedním mostem na pravé straně směrovku k restauraci "The Last Castle". Před touhle restaurací pak odbočíte vpravo a pojedete dál po úzké silničce dolů z kopce. Pak vede cesta do levého údolí rokle.

Stav silnice bude stále horší a ke konci se dá po ní jet opravdu jen nějakým džípem. V závislosti na tom, kde zaparkujete auto, vám bude poté stačit jen 15 minut, abyste se přesunuli ke vchodu do rokle. Nejjednodušší způsob, jak se tam dostat, je ovšem bezpochyby využít bílých džípů, které tady jezdí pravidelně k soutěsce.

Své auto můžete zaparkovat v Koloni (někde v ohybu vesnické silnice), vystoupit u Pano Aródes a pak projít celý kaňon (3 km) asi za tři hodiny, až na pobřeží. Zpátky můžete jet z Agios Georgios taxíkem.

Své pojmenování dostala soutěska zřejmě podle slova abga (= vejce), které se zde ve velkých množstvích nacházely na skalních útesech.

Putování soutěskou Avgás je skutečně nezapomenutelným zážitkem z malebného ostrova Kypr, i když sama procházka té opravdu nejpůsobivější části rokle trvá jen chabých pět minut (a pak znovu po stejné cestě nazpátek).

Přímo obrovským dojmem na vás dozajista zapůsobí průchody mezi skalními převisy a čnícími skalami, neboť cesta vás stále vede po samém dně rokliny a přes kamenné řečiště, až na druhou stranu říčky. Slunce sem proniká pouze v poledne, a to ještě jenom do přední části strmé a úzké soutěsky.

Spatříte zde i velmi zajímavé druhy rostlin, jako jsou např. endemické centauria acamantis, ale jsou tu k vidění také fíkové a olivové stromy, divoké rohovníky a oleandrové stromy. Do rokle lze slézt poměrně snadno, ale horší je to pak nahoru.

Kdo chce vylézt až na druhém konci rokle, neměl by nikdy chodit sám, ale absolvovat tento výlet ještě s někým. Nejlepší ovšem bezpochyby je uskutečnit tuto dobrodružnou cestu ve společnosti nějakého živého a zkušeného turistického průvodce!

Tipy:

• Měli byste v každém případě používat nějakou pevnou obuv, která se nerozmočí ani ve vodě, protože skály jsou v těchto místech docela kluzké.

• Kdo se vypraví pouze do hlavní části kaňonu a před jeho skutečně strmým koncem se obrátí a vydá se nazpět, nepotřebuje ani žádný batoh, který by při lezení po hladkých a kluzkých kamenech jenom překážel.

• Při dešti se do soutěsky, vzhledem k riziku náhlého zaplavení, nikdy nesmíte vydat!