Kakopetria, 1. část

"Špatná skála", tak se dá přeložit název tohoto místa na ostrově Kypr. Kdysi se totiž nad městečkem tyčila skála, jež oplývala zajímavou vlastností – prý přinášela štěstí. Podle legendy se jednoho dne vypravil mladý manželský pár k této skále, aby zde od ní štěstí získal.

Ale skále se tito mladí lidé nějak znelíbili a pojednou se začala sesouvat (snad se jednalo o zemětřesení), přičemž oba zahynuli. Od té doby má místo své nové jméno, Kakopetria. Skály (Petra tou Androginou) tu můžete vidět dodnes, ale již na pevných základech z betonu.

Kakopetria je vesnice na ostrově Kypr, na severních svazích pohoří Troodos. Najdete ji 40 km severně od města Limassol a 55 km jihozápadně od hlavního města Nikósie, v nadmořské výšce 667 metrů.

Je to nejvýše položené osídlení v údolí Solea a žije zde něco málo přes 1 200 obyvatel. Mnoho Kypřanů zde má také svůj druhý domov, a tráví tady letní dovolenou za příjemnějších nižších teplot. Ty jsou zaručeny díky vysoké nadmořské výšce a hustým lesům, které obklopují vesnici.

Obec se nachází podél údolí dvou potoků, přičemž ta novější část je se svými velkými moderní domy umístěna ve východní části údolí. Stará vesnice s památkami je v západní části mezi dvěma toky.

Na horském hřebeni nad řekou se táhne památkově chráněné staré městské jádro se strmými a úzkými ulicemi. Domy jsou postavené blízko vedle sebe, mají kamenné základy a hliněné zdi. Většinou pocházejí z období 18. - 19. století a byly renovovány se státní podporou.

Střechy domů jsou (většinou) pokryty kulatými střešními cihlami a téměř všechny domy mají patro a dřevěné balkóny, které jsou občas umělecky vyřezávané.

Místo bylo osídleno již v 6. - 7. století, o čemž svědčí vykopávky z roku 1938. Vykopávky odhalily četné nálezy, které mimo jiné představují bohyni Athénu. Tyto figury a sochy jsou většinou z terakoty a vápence, byly ale nalezeny i hroty šípů a oštěpů z bronzu a železa. Dnes jsou vystaveny v Archeologickém muzeu v Nikósii.

Kakopetria je často navštěvována díky zdravému a chladnějšímu klimatu, krásné přírodě v klidné lokalitě, husté vegetaci (topoly, jabloně nebo ořešák) a jeho původnímu koloritu.