Již za svého života měl Neófytos četné následovníky. Tak vzniklo vedle poustevny další klášterní osídlení, které bylo teprve po 300 letech za benátské nadvlády rozšířené ve velký klášter s kostelem. Ještě dnes je klášter, který byl postaven v přední části skalní stěny, v provozu.
Na svahu 613 metrů vysoké hory Chárta stojí na konci zeleného údolí jeden z nejkrásnějších a nejvýznamnějších klášterů na ostrově Kypr, Agios Neophytos, který najdete asi 10 km severozápadně od města Paphos.
Je věnován kyperskému světci, který zde v roce 1159 založil poustevnu, která sem brzy přilákala mnoho zbožných mužů. Žili v jeskyních, které byly vymalovány svatými obrázky. Dva z nich představují samotného Neofyta. Původ současných klášterních budov sahá až do 15. století.
V roce 1892 byl klášter Machariás zničen požárem, stejně jako mnoho jiných klášterů na ostrově Kypr. Posvátná ikona tehdy unikla ohni snad jen zase zázrakem. Ještě dnes je tu oblíbené poutní místo, protože ikona údajně urychluje hojení ran a přivolává déšť. Chtějí-li být věřící ušetřeni od nemocí, udělají již zmíněným nožem kříž na postiženém místě. I při křtu dětí se tu používá kříž, na který bylo před tím poklepáno oním posvátným nožem, aby byly děti chráněny před onemocněními.
Machairás (řecky Μαχαιράς) je bezpochyby jeden z velkých klášterů na ostrově Kypr s ukázkami moci a nádhery, která se zde zachovala z časů staré Byzantské říše. Během osmanské nadvlády tady mniši zachovávali při životě prastarou řeckou kulturu a dokonce tu i provozovali školu pro děti řeckých Kypřanů.
Pozemky v Rusku sice klášter ztratil, ale dnešní obrovské oblasti drahých pozemků kolem města Nikósie představují tu nejhodnotnější část klášterního majetku.
Hned napravo od zmíněné posvátné ikony spatříte bronzovou paži, která vypadá jako odumřelá. Má údajně patřit pohanskému (!) černochovi (!), který se chvástal, že si lampou, která osvětlovala ikonu, zapálí cigaretu. O kousek dál je umístěn bodec z mečouna, dar námořníka, jehož podle další legendy Panna Marie zachránila před utopením.
Díky blízkosti měst Nikósie a Limassol se sem opravdu snadno dostanete. Místo často na jedné straně využívají bohatí Kypřané z okolních měst jako letní sídlo, na straně druhé ho navštěvují také zahraniční turisté. Pro návštěvníky jsou tady v nabídce hotely, taverny i kafenia. Za vidění určitě stojí malý starý vesnický kostel Panagia Theotókos, který je z roku 1520 a má krásné malby.
Kýkko je nejznámější klášter na ostrově Kypr, který se nachází ve výšce 1.140 metrů na svahu stejnojmenného horského hřebenu. Najdete ho necelých 90 km západně od města Nikósie a přibližně 70 km severozápadním směrem od města Limassol.
Nabízí dvě vnitřní nádvoří s arkádami a nádherné mozaiky na zlatém pozadí, kostel, která byla kompletně vymalován kolem roku 1995, a moderní, jako palác vypadající muzeum s poklady nevyčíslitelné hodnoty. Celý areál, který byl po požáru v roce 1813 nově vybudován, je velmi dobře udržovaný.
"Špatná skála", tak se dá přeložit název tohoto místa na ostrově Kypr. Kdysi se totiž nad městečkem tyčila skála, jež oplývala zajímavou vlastností – prý přinášela štěstí. Podle legendy se jednoho dne vypravil mladý manželský pár k této skále, aby zde od ní štěstí získal.
Ale skále se tito mladí lidé nějak znelíbili a pojednou se začala sesouvat (snad se jednalo o zemětřesení), přičemž oba zahynuli. Od té doby má místo své nové jméno, Kakopetria. Skály (Petra tou Androginou) tu můžete vidět dodnes, ale již na pevných základech z betonu.
Později se cesta až k Fontaně Amorosa stává poměrně monotónní záležitostí, ale vede alespoň podél malé a odlehlé písečné zátoky.
Fontana Amorosa není ani se svojí oblázkovou pláží žádnou velkolepou zátokou a dá se říci, že je to tak trochu zklamání. Ale, koneckonců dorazili jste přece až k samotnému cíli, k prameni lásky, k betonové vodní nádrži.
12 km od Limassolu, na severozápadním okraji plantáží Fasoúri, se mezi cypřiši zvedá hnědá pevnostní věž hradu Kolóssi. Z její střechy je široký výhled přes zelené oázy až k moři, horám Troodos a k výškovým budovám města Limassol.
Tady pravděpodobně rozbil kolem roku 1191 svůj tábor řecký vládce Izák Komnenos po svém útěku před anglickým králem Richardem I. Lvím srdcem. V roce 1210 převedl Hugo I. Lusignanský okolní krajinu Řádu Johanitů. V této době tu byl také vybudován první obranný systém.
