Kafenes, 2. část

Během letních měsíců se dávají stoly a židle ven před kavárnu na ulici nebo na náměstí. A když v zimě a na jaře svítí sluníčko, sedí muži venku a užívají si teplých slunečních paprsků.
V dávných dobách, kdy ještě nebyla žádná rádia, televize ani jiné moderní komunikační technologie, hrály kafenes zcela zásadní roli v životě vesnice na ostrově Kypr.

Bylo to jediné místo, kde si lidé mohli odpočinout u "tavli", hrát různé karetní nebo jiné tradiční hry, jako třeba "pilota", anebo tady prostě jen tak spolu promlouvat a vyprávět si různé příběhy. Zvláště během dlouhých zimních nocí nebylo moc co dělat, když si uvědomíme, že práce na polích končila při západu slunce a muselo se žít bez elektřiny. V té době ani nebyly peníze a hrálo se tedy o nejrůznější místní produkty, jako byly třeba ořechy, rozinky a mandle.

Pokud se v oblasti náhodou zdržovali karagiosis (herci s loutkami), vystupovali právě obvykle v takovémto kafenes. Potom se tahle kavárna stala cílem zábavy pro celou vesnici. Při takovýchto vzácných příležitostech byla dokonce v kafenes tolerována i přítomnost žen a dětí.

Ještě pár let po druhé světové válce se v některých kafenes na Kypru promítaly i filmy. Předtím, během války, se objevila v kafenes i rádia, a tak byla tato zařízení vlastně jediným zdrojem informací pro celou vesnici. Později byly umístěny do kafenes i televizní přístroje (asi od roku 1956), což se setkalo přímo s nadšením, jelikož si tehdy prakticky žádná domácnost ještě nemohla dovolit ten luxus, mít doma vlastní televizi. I noviny, ačkoli obvykle poněkud opožděně, se objevovaly v kafenes.

Tyto podniky také sloužily jako jakési aukční síně, zasedací místnosti k projednávání důležitých věci obecního charakteru, úvěrových smluv a placení nebo dokonce k projednávání manželství. Ekonomické, duchovní a politické debaty tady byly na denním pořádku.

Ženy neměly nikdy do kafenes přístup, až na pár výjimek, jako byla právě zmíněná představení karagiosis či filmové projekce. Došlo to až tak daleko, že se ženy ke kavárnám ani nepřibližovaly, zejména mladé ženy je doslova zdaleka obcházely.

Když muži seděli v kavárnách, scházely se ženy ze sousedství, aby se pobavily a přitom pletly. V neděli, ve svátky a po mši se kafenes stávalo tím nejoblíbenějším místem mužů, kde se všichni scházeli. Kafenes byla po mnoho let doslova srdcem každé obce. Dokonce i dnes jsou oblíbeným místem, kde se spolu muži baví a hrají. Ale jejich význam značně poklesl.