Hrad Kolóssi

12 km od Limassolu, na severozápadním okraji plantáží Fasoúri, se mezi cypřiši zvedá hnědá pevnostní věž hradu Kolóssi. Z její střechy je široký výhled přes zelené oázy až k moři, horám Troodos a k výškovým budovám města Limassol.

Tady pravděpodobně rozbil kolem roku 1191 svůj tábor řecký vládce Izák Komnenos po svém útěku před anglickým králem Richardem I. Lvím srdcem. V roce 1210 převedl Hugo I. Lusignanský okolní krajinu Řádu Johanitů. V této době tu byl také vybudován první obranný systém.

Po pádu jeruzalémského města Akkon v roce 1291 táhli rytíři Johanité a Templáři na Limassol. Hrad Kolóssi tak patřil rytířskému řádu Johanitů, který zde měl v letech 1291 až 1309 své sídlo a po jeho přemístění na ostrov Rhodos odsud spravoval své pozemky na ostrově Kypr.

Z Kolóssi se tedy stala napříště "Commandaria" rytířů Řádu svatého Jana. Pěstovala se zde zejména cukrová třtina a hrozny, ze kterých se vyrábělo těžké sladké víno, které se dnes jmenuje právě Commandaria. Díky obrovským příjmům z výroby vína a z pěstování cukrové řepy bylo považováno za nejbohatší sídlo rytířů Johanitů.

Roku 1373 byli rytíři nuceni odolávat útokům Janovanů a později náporu Mameluků, kteří jim v letech 1425 a 1426 způsobili velké škody. Hrad byl zrekonstruován v polovině 15. století a jeho současná podoba pochází právě z tohoto období.

Prohlídka hradu:

• Přízemí: Zde byly sklady, zásobovací prostory a nádrže na sběr dešťové vody, což vše znamenitě sloužilo obráncům hradu během obléhání. Tyto důležité prostory byly v dřívějších dobách ještě rozšířeny o jedno patro nad úroveň země.

• První patro: Kaple a prostor pro kuchyni. V jedné ze dvou místností byl krb, jenž poskytoval obyvatelům teplo, což byl v tehdejší době naprostý a neobvyklý luxus. Nalevo od vchodu se nacházejí zbytky fresek, pojednávající o ukřižování Páně a erb Louise de Magnaca.

• Po točitém schodišti se dostanete do prvního patra, kde bývaly reprezentační místnosti představeného Řádu. Velké balkonové otvory v horní polovině stěny ukazují, že zde ve zvýšeném přízemí ze dřeva byla asi ložnice.

• Střecha obytné věže skýtala a dosud skýtá nádherný výhled na moře. Jsou odtud dobře vidět i zbytky akvaduktu k zavlažování plantáží.

Vedle obrovského stromu, který roste na východní straně hradu, končí středověký akvadukt. Voda z něj poháněla mlýnská kola, která lisovala cukrovou třtinu. V přilehlé hale pak pak probíhala samotná výroba cukru.

Strom Machahaerium tipu, pocházející ze Severní Ameriky, je více než 160 let a patří do čeledi rostlin motýlokvětých či bobovitých (Fabaceae). Svůj název dostal podle lusků ostrých jako nůž (macheri = nůž).

Otevírací doba:

Hrad je otevřen pro veřejnost denně (červen - srpen) od 9:00 do 19:30 hodin, od října do května pak jen do 17:00 hodin.