Klášter Stavrovouni, 1. část

Klášter Stavrovouni najdete asi 30 km západním směrem od města Larnaca na ostrově Kypr, na vrcholu stejnojmenné hory.

Hora byla v dřívějších dobách známá pod jménem Olympus, ale v současné době se tak jmenuje nejvyšší bod pohoří Troodos, které je dále na západ.

Název kláštera je odvozen ze dvou slov: "Stavros" (řecky: Σταυρός, v překladu kříž) "Vouno" (řecky βουνό, v překladu hora), takže v doslovném překladu to znamená "Hora kříže".

Stavrovouni je nejdříve dokumentovaným klášterem na ostrově. Nejstarší písemná zmínka pochází z byzantského období, a to dokazuje, že byl významným náboženským centrem od 4. století.

Už jen samotný výlet do kláštera je zážitek sám o sobě. Po strmých serpentinách budete muset vystoupat až do nadmořské výšky 768 metrů. Cesta vede podél keřů a borových lesíků a je tu opravdu mnoho příležitostí ke skvělým vyhlídkám do okolí.

Po cestě minete také malý klášter Agia Varvara a hospodářskou stanici, kde mniši nabízejí zájemcům snad vůbec nejlepší med a olivový olej na celém ostrově Kypr. Tak to tady alespoň všem turistům říkají. V předkřesťanských dobách zde stával chrám bohyně Afrodity, ze kterého zůstaly až do dnešních časů jen nějaké pozůstatky.

Jedna legenda vypráví, že tady v roce 327 přistála u břehů ostrova svatá Helena, matka Konstantina I. Velikého (první křesťanský císař Říma), a při svém návratu z Jeruzaléma do Konstantinopole navštívila i Kypr.

Měla u sebe ve svých zavazadlech i část Svatého Kříže a Kříž kajícího se zloděje. V noci se jí údajně ve snu zjevil anděl a nařídil jí nechat postavit na Kypru kostel. Tu noc také zmizel kříž a Helenin sluha jej pak opět našel na vrcholu kopce, kde z něj vycházelo silné světlo.

Zde byl tedy pak kolem roku 327 založen klášter Svatého Kříže. Z částí relikvie nechala Helena vytvořit nový kříž, který zanechala v kostele. Někteří lidé ji ale podezřívali, že se tím pokoušela zahladit stopy pohanského uctívání na této hoře. V roce 1425 odvezli pustošící Saracéni tuto relikvii pryč.

Klášter se poté rozrůstal a v následujících letech se stal hlavním poutním místem na ostrově. Během panování Lusignanů sem přišli mniši řádu Benediktýnů. Roku 1426 byl klášter zničen a teprve za tři století se sem nastěhovali opět mniši.

Dnes můžete spatřit zcela vpravo od ikonostasu větší, stříbrný ozdobený kříž z roku 1476, jakýsi malý fragment starověké antické relikvie – kříže.