Výlet do historie, 4. část

Po druhé světové válce přišla znovu jakási naděje, že řecké obyvatelstvo, které bojovalo za principy spravedlnosti a svobody, bude mít vliv i na pozici, které ostrov dosáhne. Volání "Enosis" (sjednocení) bylo tak čím dál hlasitější. Ozbrojený boj za svobodu začal.

Arcibiskup Makarios III. a britský guvernér Harding se sice sešli, ovšem jednání bylo zcela neplodné a Makarios byl vyhoštěn do exilu. Občas se na ostrově objevily útoky teroristických turecko-kyperských skupin proti řeckým krajanům. Za těchto okolností byla tedy znovu zahájena jednání, která vedla k tzv. Curyšsko - londýnské dohodě, v níž byly stanoveny podmínky pro vznik nezávislé Kyperské republiky.

V roce 1960 byl na Kypru oficiálně oznámen vznik samostatné republiky a prezidentem byl zvolen arcibiskup Makarios III.. Několik "technických parametrů" však znemožňovalo provádění zmíněné dohody a Makarios předložil návrh na změnu ústavy. Určité elementy turecké části kyperské menšiny poté způsobily nepokoje a vedly k teroristickým útokům.

V roce 1964 následovaly letecké útoky Turecka na ostrov Kypr. Řecká diktatura v roce 1967 a její zástupci na ostrově byli pak již jen špičkou ledovce. Zhoršující se vztahy mezi řeckou vojenskou juntou a arcibiskupem a kyperským prezidentem Makariosem vedly 15. 7. 1974 ke státnímu převratu s cílem vrhnout Makariose.

Pod záminkou ochrany turecké menšiny, která ovšem těmito událostmi nebyla ohrožena, poněvadž krize se týkala pouze řecké komunity, obsadilo Turecko dne 20. července 1974 severní části ostrova. 200 tisíc lidí se tak najednou stalo uprchlíky, a osud 2000 řeckých Kypřanů a Řeků není ani dnes, po téměř 30 letech znám.

Kypr si dnes touží "vyléčit" tyto rány minulosti a najít nějaké řešení kyperské otázky ve prospěch budoucích generací. Byly učiněny některé závažné kroky kupředu, posledním z nich byl vstup Kypru do Evropské unie. Vzhledem k bouřlivé historii ostrova tedy není vůbec divu, že tady objevíte opravdu pozoruhodná místa.

Dávná osídlení z mladší doby kamenné, starobylé chrámy a svatyně, řecká a římská divadla, křesťanské baziliky, mozaiky a fresky, byzantské a křižácké hrady a zámky, gotické kostely a benátské hradební zdi, islámské mešity a památky z koloniálního období. Většina z nich je přístupná veřejnosti a umožňuje zažít na vlastní kůži všechnu tu slávu, utrpení a tajemství kolem těchto míst.

Člověk by si opravdu neměl nechat ujít tuto jedinečnou příležitost, a to i vzhledem k tomu, že vzdálenosti jsou na ostrově poměrně malé. Dalo by se skoro říct, že všechno je jen "pár kroků" od sebe.