Výlet do historie, 3. část

Ostrov se tak stal součástí slavné Byzantské říše, kterou založil Konstantin Veliký v Konstantinopoli a spolu se zbytkem byzantského světa se zapojil do boje za pravoslavnou víru a měl svůj nezanedbatelný podíl jak na poli slávy, tak i na poli utrpení.

Ostrov musel znovu odolávat mnoha nepřátelským nájezdům arabských útočníků. V roce 1191 se tu objevil i anglický král Richard Lví srdce, a to během své cesty do Svaté země. Jeho vojáci dobyli a vyplenili zemi. Později, ve stejném roce, zakoupili ostrov Kypr rytíři Templářského řádu, což byl vlastně i konec byzantského období a začátek franské éry.

S příchodem mnoha šlechtických vlastníků půdy na ostrov Kypr se postavení místních obyvatel snížilo na postavení otroků. Byla založena římská církev, která s sebou přinesla pronásledování pravoslavné víry. Byly postaveny paláce a hrady, římské kostely a pevnosti a na ostrově se usadili cizozemští obchodníci. Přes Kypr začal probíhat obchod mezi Východem a Západem, který sem přinesl velké bohatství.

Střety mezi Benátčany, Lusignany a Janovany, tedy mezi koloniálními pány na Kypru, byly na denním pořádku. Benátčané ale získali převahu a vytvořili opevnění na obranu svých měst. Vzhledem k neustálým bojům byl pak ostrov Kypr ve své obraně tak slabý, že útokům Osmanů už nedokázal odolat a osmanští Turci ostrov dobyli.

Hlavní město Nikósie se muselo vzdát a zbývající města kapitulovala po dlouhém obléhání také. Kypr byl připojen k Osmanské říši a z té doby pocházejí i první zprávy tureckých osadníků, kteří přišli na ostrov. Kypr začal postupně upadat.

Bylo tomu tak částečně kvůli nelítostně vysokým daním a na druhé straně špatnou správou ostrova. Mnozí křesťané byli okolnostmi nuceni konvertovat k islámu, veškerý odpor byl potrestán hromadnými popravami a otroctvím.

V roce 1821 vypukla na ostrově řecká revoluce proti turecké nadvládě. Mnoho řeckých Kypřanů se zúčastnilo národního povstání a zaplatilo vysokou cenu za tento projev odporu. Roku 1878 tak předal sultán, jehož vláda byla na pokraji krachu, ostrov do správy Angličanů.

Přechod od osmanské nadvlády k britské kolonizaci měl vysloveně pozoruhodně klidný průběh, protože lidé viděli v Angličanech přátelský evropský národ. Postupem času se však toto stanovisko změnilo a kyperští Řekové začali usilovat o spojení s Řeckem.

Připojení k Řecku bylo přislíbeno během první světové války, ale za podmínky, že se Řecko připojí k alianci proti Německu. Řecko se sice připojilo, ale onen slib nebyl nikdy splněn. Na Kypru pak občas docházelo k různým povstáním. Pokus o převrat, vedený kyperskými Řeky v roce 1931, vedl k vyhnanství arcibiskupa, vysoce postavené osobnosti, do zahraničí.