Mořské želvy

Na pobřeží ostrova Kypr kladou svá vejce dva druhy mořských želv, nebo ještě správněji karet. Jedná se o karetu obrovskou (Chelonia mydas), tzv. "zelenou mořskou želvu", jejíž maso se používá k vaření známé želví polévky.

Tato želva klade svá vejce jen na západním pobřeží poloostrova Akamas. Druhý typ želvy, kareta obecná (Caretta caretta), vyhrabuje svá hnízda i na jiných, relativně klidných úsecích pláží.

Od roku 1971 jsou mořské želvy na Kypru chráněné. V roce 1976 byla předložena studie, jak by se dalo zlepšit životní prostředí želv a jak dosáhnout vyššího procenta přežití mladých želv. Roku 1978 byl nastartován tzv. Lara Projekt pod záštitou ministerstva pro rybolov.

Financovat jej začala kyperská vláda a částečně i mezinárodní fond World Wildlife Fund. Ale ještě dříve, než byl projekt zahájen, byla vypracována ještě jedna studie, při které bylo zjištěno, že karety si vyhrabávají svá hnízda výhradně na izolovaných plážích na západním pobřeží, zejména v oblasti kolem zátoky Lara.

Ačkoliv jsou mořské želvy ve vodě doma a jsou to rychlí plavci, kteří se mohou potápět po skutečně velmi dlouhou dobu, jsou životně závislí na suché zemi, kde zřejmě žili jejich předci. I mořské želvy musí dýchat vzduch a v písku na pobřeží klást svá vejce.

Oba druhy výše uvedených mořských želv dosahují délky přibližně jeden až jeden a půl metru. Samice se vždy jednou za dva až tři roky pod rouškou tmy vydávají na břeh, kde pak hrabou v písku hnízda do jednoho metru hloubky. Kladou asi 100 vajíček.

Při návratu do moře stopy samice karety vyhladí mořský písek a schová je příliv. Tento proces se opakuje až pětkrát v období od poloviny června do poloviny srpna.

Hnízda želv – karet jsou ovšem vyhledávanou pochoutkou především plážových lišek, které je bezohledně ničí. Ovšem nikterak pozadu nezůstávají ani vrány a jestřábi, kteří jsou přímo magicky přitahováni k těmto lahodným hodům.

Pokud hnízda zůstanou nenarušená - a na Laře jsou dokonce chráněna zahnutými drátěnými koši před plážovými lupiči – vylíhnou se z vajec malé karety, které pak v noci instinktivně spěchají k moři.

Ochránci přírody na Kypru dokonce zašli až tak daleko, že sbírají želví vejce z jiných pláží a přináší je právě sem, do zátoky Lara Bay, aby je pečlivě uložili pod ochranné košíky. Všude se lidé snaží pomoci přírodě a Lara projekt je toho přesvědčivým důkazem.

Někoho také napadlo, že by se vejce mohla nechat líhnout uměle v izolačních polystyrenových krabicích. Ukázalo se ale, že dokonce i jen nepatrné změny teploty vedou ke změnám, které ve svém důsledku ovlivňují pohlaví vylíhnutých želviček:

• teploty 29 - 30°C dávají život samičkám

• při teplotách pod 29°C, jakých bylo dosahováno v již zmíněných polystyrénových krabicích, se líhnou samečci

Vzhledem k tomu, že úspěch této metody se jevil jako sporný, a že je zájem o stabilizaci a vyrovnanost poměrů pohlaví mořských želv se jeví spíše ve prospěch samiček, experimentuje se nyní poměrně úspěšně jen s takovými želvími líhněmi, jejichž vnitřní teplotu lze přesně ovládat.